Skutečných důvodů pro sebevraždu může být několik…
Nejčastější příčinnou sebevraždy v našich podmínkách je tzv. emocionální sebevražda. Tu člověk spáchá v případě neúspěchu, prohře, či zklamání. Povětšinou v osobním životě, při ztrátě zaměstnání, při neúspěchu ve výchovně -vzdělávacím procesu, atd. Člověka k ní vedou emoce, pocity - pocit zbytečnosti, ztráty "smyslu života", atd.!
Dalším druhem sebevraždy je tzv. biologická sebevražda. Ta je způsobena obvykle nemocí a to buď psychickou, která může býti i dědičná (dědičné sklony sebevraždy - například Ernest Hemingway) anebo fyzickou - například bolest daná některou nemocí (rakovina), či zraněním. Sebevražda může být způsobena i strachem z budoucí bolesti, strachem z bezmocnosti, i když to spíše souvisí s minulým bodem. V souvislosti s biologickou sebevraždou se často hovoří o euthanasii - což je sebevražda s asistencí - která má zajistit bezbolestný a rychlý průběh aktu, především u pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí nesnesitelnými bolestmi.
Třetí důvod k sebevraždě je ideologická sebevražda. Ta má dvě podskupiny a to vražda ve jménu ideologie - tzv. memeticko-genetická sebevražda a sebevražda jako revolta vůči systému (viz. Albert Camus). Sebevražda memeticko-genetická je sebevražda, která slouží k přežití a uchránění memů popřípadě genů. Jako příklad můžeme dát kamikadze. V dnešní době memeticko-genetickou sebevraždu můžeme vidět například u Islámských fundamentalistů, či v amerických filmech, kde se hrdina klidně obětuje ve jménu tzv. "svobody" či rovnou ve jménu lidstva! Jako příklad, kdy člověk chrání geny může být třeba německý polní maršál Erwin Rommel, který spáchal sebevraždu, protože jinak hrozilo, že kromě něho bude popravena (popřípadě perzekuována) i celá jeho rodina včetně jeho potomků.